Emoce?

Není to o tom, co mám v hlavě, ale co cítím. Už to chápu… buď nejchytřejší, ale pořád nepocítíš, to co cítí někdo kdo je plný emocí… emocí, které pohltí mysl… očarují tělo, mysl… přebijí sebesilnější myšlenku. To mi vrtalo hlavou hrozně dlouho… jestli je mysl silnější než dokážou emoce být, teď můžu říct, že ne… jsem živočich a emoce mě činní živým. Pohlcují mě, a proto se cítím tak důležitý, víc než bych obecně měl být. Mám v sobě škálu, kterou opakovaně naplňují a uvědomují si, že má existence pramení z existence mého souboru emocí… To nám taky dává pocit, že jsme víc než ostatní živočichové… ne naše inteligence, ale míra emocí, kterou jsme schopni zaznamenat díky inteligenci. To je evoluční úspěch, který je ve stínu inteligence… Emoce nám dávají sílu existence, ten životodárný pocit bytí.

Emoce slovo, který teď shledávám podobným k životu samotnému. Nikdy to nebyla inteligence, která mi dávala ten pocit, že jsem víc než jen někdo. Byla to síla emocí, kterou jsem byl (jsem) schopný prožít.  Proto se jako lidi vnímáme víc než zvířata….. ale ne tím, že jsme „inteligentní“. Ano inteligencí se lišíme, ale samotně nám to nedává větší hodnotu života.  Představ si, že nemáš emoce, co pak jsi? Inteligentní tvor bez emocí …… to může být evoluční výhoda pro život samotný, ale my už jsme se vyčlenili ... dokázali jsme sdílet naše emoce, regulovat je tak aby se nám žilo dobře… chápat cizí emoce = chápat cizí život. Proto je mi tak smutno kolikrát, proto nemám pozitivní náhled na naši civilizaci…. Neumíme si toho vážit, hlavně uvědomit. Budeme ničit a zabíjet kolem, protože nám to přinese komfort, imaginární prospěch do uměle stvořeného schématu života, který je nám prezentovaný a přijatý jako ten správný. Odchýlili jsme se ke špatné filozofii, kterou nadále krmíme a už ji nezvrátíme. Máme v sobě takovou nádheru, takovou sílu žít s matkou přírodou, ke které neodmyslitelně patříme a my si zabíjíme zvířata, podrobujeme si planetu jako by nám to všechno bylo jedno, protože nám to taky jedno je, my si to totiž neuvědomujeme v nitru… Můžeme chápat, že to je špatně, ale dokud to nepocítíme tak je nám to jedno. Tak „inteligentní“ jsme.  Cítím se za nás hloupě, cítím se zodpovědně.

Pokud v sobě máš inteligenci pochopit druhé, ciť s nimi, neubližuj a važ si života samotného. Važ si své existence, existence bližních a všech, který znáš. Neboť si potkal krásu samotného života tím, že si zde mohl s nimi pobýt. Jednou tu nebudeš a bude naprosto jedno, jestli si byl Ph.D.,  bezdomovec, sportovec nebo si měl nejlepší aplikace na světě, milion peněz nebo pouze brambory k jídlu. Jediná cenná věc, kterou zde zanecháš, bude tvé chápání života. Tvé poznatky, které můžou motivovat budoucí generace.

Proč se moříme technologiemi, které nás (převážně) omezují v sebepoznání. Proč se ženeme tak dopředu aniž bychom znali samy sebe natož ostatní? Tak „inteligentní“ jsme. Proč ztrácíme čas mrháním naší inteligence do něčeho, co mělo následovat později? Proč zahazujeme dar, kterou nám evoluce nadělila ve formě inteligence snahou být něčím víc.  Čeho chceme dosáhnout? Když jsme ani nepochopili o čem život je…

P.S.  – Věřím, že několik lidí, který znám si za svůj život projdou sebepoznáním a pochopí, co se vlastně snažím říct.

Sten

Abych si oddychl od dění ve světě, toho co se děje doma na scéně ve hře a všude prostě, tak si čas od času píšu. No a doufám, že to není žádný brak, pár lidí si to přečetlo a líbilo, co na to řeknete vy?

Úvod

Jakoby celá nemocnice byla potichu, kluk, kterého sem přivezli dojímá každého. Nebo za to může jeho rodina, která sedí v slzách poblíž jeho lůžka. Člověk, který nemluví, nehýbe se, jakoby nežil, pravil jeden, nevzpomenu si jaký, moudrý člověk. Je podivné jak takové nic nedělání může vyvolat tolik rozruchu. Pasivní smutek, pláč, bezmocnost a sebeobviňování pohlcuje každého člena rodiny, až na malého Joshua, který této situaci nerozumí. "Proč tam tak sedí a truchlí?" Ptám se sebe, ale nemůžu na to přijít do chvíle, než uvidím kluka, který leží v posteli. Jsem to já. "Panebože" Vykřikuji do vzduchu, ale nejsem slyšen, pravděpodobně ani spatřen, žádná reakce, hrobové ticho, přerušování popotahováním zůstává pořád. "Mami, tati, no tak. Jsem v pořádku, Lízo, Joshua koukejte na mě. Odpovídejte někdo, prosím!" Lomcuju s nimi, nepohybují se, křičím, hulákám, dělám bordel, nic. Jsem pro ně duch doslova. Vysílen sedám a přemýšlím, co se to děje. Vybavuji si všechno. Stojím na mostě, a skáču z něj. Pak už nic. Sám sebe se ptám, proč jsem to dělal? V tom si uvědomím, že jsem se neměl ptát. Miluju jí pořád, miluje ona mě?. Proč tu není s mou rodinou? Caitlyn, ach má Caitlyn, k čemu si mě dohnala. NEEEEEEEEEEE. Myslel jsem si, že bude všemu konec, že na ní nebudu muset myslet. Na její heboučkou kůži, její úsměv, který by donutil vyměknout i hrobníka. Její hlas, jenž umí tlumit veškerou bolest. A jako naschvál, teď nemůžu nic. Snad za trest musím koukat na mojí rodinu, která trpí, brečí, ale Caitlyn, má láska nikde.

Scéna 1

"Božíčku, ne prosím, ať to není pravda, snad se ne......."Hystericky ze sebe vybrečí mladá Caitlyn. Musím tam být, musím, určitě se probudí. Rozrušená holčina nastupuje do autobusu, a po pár minutách vystupuje u městské nemocnice. Najit Stena už není pro ní problém, ten mohutný cit jí tam zanáší. Vtrhá do místnosti, a propadá pláči stejně jak členové jeho rodiny. „Proč si to dělal?" láme ze sebe v potoku slz a se zúženým hrdlem. Sten ochromen, že pro něj jeho láska brečí, propadá ve svůj tichý pláč. "Co jsem to udělal .."

"Pojď k nám" pověděl otec Stena Caitlyn, a nabídl jí náruč. Celá rozrušená neváhala a schovala se do náruče, ale začala truchlit více. „Tohle je nefér" vybrečela ze sebe. "Proč, proč to udělal? ani nevěděl, že ho miluji" Když Sten uviděl, že se mu hroutí jeho láska smutkem, nezuřil, nevyváděl, neproklínal se. V klidu potlačil jednu obrovskou slzu naplněnou láskou, kterou cítil ke Caitlyn. Sklopil hlavu a začal se modlit, aby se vrátil zpátky. "Takhle to nejde" pravila sama sobě Caitlyn, protože kdyby to řekla nahlas, tak by se o ní začali obávat. V tichosti se zvedla a opustila místnost, nevšimli si toho ani rodiče, ani Sten, který se usilovně snažil probudit.

 Doktor, který vešel do místnosti apeloval na rodiče, ať si jdou odpočinout. „Tím, že tu promarníte svůj život u jeho postele mu nepomůžete, jděte se vyspat a vraťte se zítra." Jakoby mluvil do prázdna. I kdyby začali trhat jednoho člena rodiny po druhém, nepohnulo by to s nimi. Než mohl doktor začít přemlouvat rodiče podruhé, zapípal mu pohotovostní pager. V klidné atmosféře to udělalo veliký rozruch a získalo si to pozornost všech lidí v pokoji, až na oba Steny. "Promiňte, musím na chirurgii, pravděpodobně přivezli někoho s vážným úrazem." obeznámil doktor rodinu Staywoodových a vyběhl z místnosti. Rodina se opět vrátila zpět do tranzu.

Stenovi už docházeli všechny síly, místnost se mu začínala rozostřovat, zdálo se mu, že se začal zpomalovat i čas. Měl pocit jakoby mu duše unikala ven z těla, říkal si, co se to děje, nemohl se hýbat, nemohl nic. Ve stejnou chvíli do místnosti přišla, spíše připlula skrz dveře, Caitlyn. Viděla rodinu jak sedí kolem postele, viděla Stena jak leží v posteli, ale i Stena, který seděl a vyzařovala z něj energie, která se vypařovala pryč z těla. Na krátkou chviličku se jim střetli pohledy. Sten, který se nemohl hýbat, zmrznul i vevnitř. Caitlyn překvapená, že vidí dva Steny, ztratila dech, dokázala ze sebe vyhrknout slabě: "Stene....", ale Sten už zmizel.

"Jacobe, pane Bože, Stene, slyšíš nás? Můj bože to je zázrak!" vykřikla ze sebe Evelynn, matka Stena. Sten pokýval hlavou a začal brečet. „Spolu s ním se rozbrečela celá rodina a společně se objali. „Když se pustili, tak zůstal brečet pouze Sten, ještě silněji než předtím. „Copak se děje Stene?" zeptala se Evelyn svého syna a pohladila ho po vlasech". Syn s roztřeseným hlasem odpověděl: "Caitlyn je mrtvá".

Scéna 2 

"Panebože, co to udělal? Snad ne kvůli mně!“ reagovala zaskočeně Caitlyn, poté co obdržela telefonát od zoufalých rodičů Stena. "Mohla, mohla byste se stavit Caitlyn?" zeptala se matka se zoufalou nadějí ve hlase, že to pomůže jejímu synovi. „Omlouvám se, ale jsem mimo město, stavila bych se, ale teď bohužel nemůžu" zalhala bezcitně 19letá vysokoškolačka, protože věděla, že ho nenavštíví. Sice jí bolela ztráta kamaráda, ale v skrytu duše si sobecky oddychla, že ho nebude muset "odpálkovat". Sten jí vyznal lásku přibližně před týdnem a Caitlyn nevěděla jak odpovědět, protože se nechtěla dostat do trapné pozice a utěšovat ho. „Kdo není milován, není postrádán" pronesl sám sobě Sten, který si podle telefonátu matky uvědomil, jak to u Caitlyn měl.

....... o dva měsíce později........

"Ihned sežeňte AB, rychle! Pokud do 10min neseženeme dárce, tak vykrvácí" křičel za běhu doktor, kterému sanitáři přivezly mladou dívku sraženou autem.

....... o 9 minut později...........

"Doktore máme dárce!" zakřičela na celý operační sál sestřička. „Tak co tam čekáte! Okamžitě ho sem přivezte!" odvětil doktor. „Ale dárce byl na odběrech a je HIV pozitivní." pravila sestřička a čekala na reakci doktora, který na chvíli zaváhal. "Tak jak doktore? Mám ho přivést?" spěchala sestřička. „Alexi, dochází nám čas, respektive jemu! „přidal se kolega doktor a drknul do Alexe.

"Ach ne!" co se mi to stalo? Jak se bude cítit mamka, až to zjistí?!" pronesla Caitlyn, která viděla samu sebe na sále. „Bude u tebe sedět a brečet dokud se nepohneš, nebo jí nevykážou." prohlásil klučičí hlas za zády Caitlyn. Caitlyn s sebou prudce trhla a kdyby byla živá tak by srazila dva doktory." Stene"!! Panebože, co se to děje? Co tu děláš?!“ "Co tu dělám? Od té doby, co jsem v téhle podobě, tak tě sleduju. Snažil jsem se skočit pod ten bus, strčit tě, ale nepomohlo to, nic se nestalo. reagoval Sten na otázky Caitlyn. „Proč mě sleduješ?" pokračovala navztekaná a překvapená Caitlyn. Bylo divné, že se zrovna v téhle situaci zajímala o tuhle malichernost. „Protože tě miluji." odpověděl Sten, který na ní nemohl přestat myslet i když nepřišla když skočil z mostu. „Bože Stene, neříkej, že si skákal kvůli mně!" ohnala se Caitlyn po Stenovi, který byl značně šokován její reakcí. „Skákal, chtěl jsem přestat na tebe myslet a ukončit to trápení.“ „A, že sis pomohl" odpověděla silně netaktně Caitlyn, čímž vzbudila v Stenovi obrovský vztek. Dva měsíce na ní koukal, byl s ní, zbožňoval každý pohyb a teď se cítil usazen do Země. Začala se v něm shromažďovat bolest, kterou cítil z neopětované lásky, smutek, který prožila celá jeho rodina, lítost z činu, který spáchal. Přál si všechno vrátit, zpět tak jak tomu bylo před dvěma měsíci. Neobětovat svůj život pro někoho, kdo si toho neváží a nezaslouží! Vrátit to, co vzal rodičům. Obejmout bratra, dát pusu Líze......

"Sháněl jste číslo na Staywoodovi?" ptal se asistent doktora. „Ano „odvětil doktor s úsměvem na tváři. "773 665 221" nadiktoval asistent.

"Paní Staywoodová? „ zeptal se doktor "Ano u telefonu „ odpověděla matka "Váš syn se probudil „ dodal doktor.

.........o pár měsíců později rodina Staywoodových slaví společně Vánoce a po událostech předešlých zbyly pouze jizvy na těle a v srdci.

Scéna 3

"Sháněl jste číslo na Staywoodovi?" ptal se asistent doktora. „Ano „odvětil doktor s úsměvem na tváři. "773 665 221" nadiktoval asistent.

"Paní Staywoodová? „ zeptal se doktor "Ano u telefonu „ odpověděla matka "Váš syn se probudil „ dodal doktor.

V nemocnici: „Ach Stene, ty ses probudil" míří Evelynn svá slova ke Stenovy, který leží v posteli. Stenovi přijde divné, že jeho matka vypadá starší, než si jí pamatuje, ale ještě podivnější mu přijde osoba po levici jeho matky, mladá pěkná slečna, kdo to je? „Lízo, prosím tě skoč pro doktora chci se ho na něco zeptat „spravila Evelynn na svojí dceru. „To je moje sestra! Bože, jak to, že je dospělá? Kolik let uplynulo?!" se promítá Stenovi v hlavě. „Stene broučku, slyšíš mě?" táže se Evelynn a předklání se  blíže k posteli. „Ano, slyším mami" odpovídá Sten. „Steníku, slyšíš? Slyšíš-li mě udělej něco" pokračuje mamka. „Vždyť říkám, že tě slyším!" odpovídá už poněkud naštvaně Sten. Evelynn už ani nezačnou stékat slzy, i když jí její syn neodpovídá, po patnácti letech věčného čekání je navyklá, vzdala se všech šancí. „Paní Staywoodová? volala jste mě?" táže se vstoupivší doktor. „Ach ano doktore Jenkinsi. Chtěla jsem se zeptat jaká je šance? „Upřímně paní Staywoodová se obávám, že prach mizerná. Sice váš syn otevřel oči a podle superuber přístroje detekujeme činnost mozku, ale jeho svaly a většina mozkových buněk je ochablých natolik, že jsou téměř mrtvé." zhasil doktor všechny Evelynny modlitby. "MAMI, DOKTORE, KURVA JÁ JSEM TADY!!!! křičel z plných plic Sten, bohužel aniž by byl schopný otevřít pusu a vydat hlasivku.

Závěr

Stenovi buší srdce, fouká silný vítr, který mu dělá větší potíže než by měl. Stěží udržuje balanc těla. Málem by spadl. Uvědomuje si, co mu proběhlo hlavou, rychle se chytá zábradlí, slézá níž do bezpečí, zpátky za rodinou, daleko od tohodle místa, pryč z mostu.

Videorozhovor s fof0tem na grunex lance

Nebudu tu nic dlouho okecávat. Sliboval jsem Vám videa, tady je první. Rozhovor s fof0tem

Brzy dodám další.

6.5. Den poté

Během včerejší Grunex LANky mi zavolal můj spolužák Tomáš, jestli se k němu nestavím, že má akci. Na otázku kdo tam bude odpověděl jak jen nejlíp mohl a to, že Impy, Jura, Lucká, Éla .... prostě třída ze střední, je třída ze střední. Známe se Už děvet let a jsme si strašně blízcí (viz Tomáš, když si před náma prdnul, high five). I v tak malém složení se dá dobře bavit, a hraní aktivit s impem, a jurou jako gay párem bylo HILLARIOUS! To jsou takový hovada :D v dobrým, že sem brečel smíchy, bohužel se to nedá popsat, protože jejich pantomimum bylo geinálně špatný. Abych to zkrátil byl to skvělej večer a ráno jsem byl celkem i čilej (asi ty shocky z grunex lanky =D). Nicméně repete možná v pondělí.

Už když jsem byl u Toma, tak jsem přemýšlel, že něco stvořím pro fanoušky Time2LoL. Rozhodl jsem se, že udělám video Jak se natáčí Time2Lol (novinky). Abyste byli zase o krok blíž k nám a pochopili jak se věci vlastně dělaj (asi nenápadně doufám, že někdo to uvidí a řekne si, hele tohle umím, tohle dělám rád, pomůžu jim). Pro zajímavost, jsem nechal i celou zvukovou stopu s přeřekama atp. Protože nikdo není dokonalý a samozřejmě ani mě se nedaří vše namluvit napoprvé.

Dneska mě čeká pár LoLek, pokecat s přeživšíma z LANky a naplánovat víkend, protože kluci z MonoManiac mají bootcamp a budu streamovat 24h. Takže ještě přemýšlím, jestli se mám pustit do angličtiny, ale asi se tomu nebudu bránit, protože mám rád ájinu. However, musím si odpočinout přes týden, abych přežil víkend viz jejich řeči typu připrav se na alpskej rum (FUJ největšího kalibru).

Dost keců, nikoho to nezajímá, tady máte video Jak vzniká Time2LoL.

P.S. - Češi to včera posrali proti těm Švédům (Life sucks :'( :D:D)

Grunex LAN 5.5

KONEC Vítězí Freewin, gratz všem.

19:40 Finále 1:1 !!!

18:55 Možná se hraje úplně poslední zápas na LANce, Kačenky si odnáší 3.místo, finálová bitva ještě panuje, vyhrajou favorizovaný Freewin, kteří vedou 1:0?

17:43 Rozhovor s Mozillou
Hrajete finále proti FLYtoHigh systém Bo3 jak Vám to vyhovuje?
Tak nemáme problém, je to standartní systém který je v turnajích takže jsme připraveni a věříme ve vítězství.

Očekáváš nějaké komplikace, které můžou nastat? Z herního hlediska.
Vzhledem k tomu, že jsme jestě proti FLYtoHIGH neprohráli, tak nepředpokladám, že by se na tom něco změnilo.

Máte připravenou taktiku? Nebo improvizujete ingame?
Tak bany jsou většinou stejný, z toho důvodu že si myslíme, že jsou určití championi, kteří jsou velice silní a hráči soupeře je ovládají jako např. Urgot a Nocturne a taktiku většinou vymyšlíme během champion selectu, protože nehrajeme spolu tak často, abychom měli něco pripravené.

Z kterého hráče máš nějvětší strach?
Tak jediný hráč který má potenciál způsobit problémy je Necro na AD, ale věřím, že si s ním naše botlinka poradí, a že zvítězíme.

Díky za krátky pokec a hodně štěstí
Taky dík.

17:16 Fly2High a Freewin se pravděpodobně sejdou ve finále -> Brzy sem hodím nějakej rozhovor s hráčem =) (ještě nevím s kým)

16:38 LoLko s Grunexákama, a xet říká čas jít domů :D Za chvíli play-off.

15:54 Právě dohráli nejzajímavější duel kačenky a Fly2High, druhý zmiňovaný vyhrál. Všichni hráči jsou vyčerpání z toho, že si musejí dát pauzu, jinak doufáme, že takových peprných duelů bude více. Zatím jsme natočili rozhovor s Xnapym a fof0tem. Tak doufáme, že outdoor zvuk bude slyšet, nejedná se o profi natáčení.

15:15 Jdeme s xetem vyzkoušet jaký maj hráči podmínky. Ještě se dohrávaj základní skupiny, Za chvilku si půjdeme s někým potají promluvit =O

14:15 Už je tu i šúťa (David, Xeth, kozíbradka ...) a akorát jsme si šli pro jídlo do zavřeného mekáče na Lazarský, tudíž sme to otočili do KFC, cestou jsme potkali kačenky jak jdou stejným směrem a u herny týmy Fly2High s Freewinem si hodují na kebabu. Je přestávka na oběd, takže zanechám psaní a du jíst. stay tjund.

13:23 Jsem aktuálně na Grunex Lance, čekám až příjde Xetai. Mezitím jsem stihl poznat Kačenky. Pokecat s Mozillou, pozdravit se ikarlíkem, zeptat se Xnapyho jak se hraje lanka a tím to i hasne. Sešlo se tu pouze 6 týmu, což je škoda. Holt někteří by neměli půl dne předem zrušit svou účast.

Zápasy jsou tu zajímavý už od základních skupin. Máte-li někdo cestu kolem stavte se :).

We Love Avengers - Time 2 LooooooL

Yes, jen první poznámka, každý příspěvek bude obsahovat něco osobního a také něco ohledně Time2LoL.

Avengers bezvýhradně skvěly film. Film, který musíte vidět v kině ... 3D. Málo kdy se mi povedlo smát se nahlas v kině. Včera několikrát.Avangers jsou bezvýhradní, dokonce i místa, kdy je to přehnaně sladký a předočekávaný překousnete, protože to tam prostě patří. Jinak se mě i Markétě hodně líbila kamera -> pár záběrů z letícího taxiků a podobně. Všem vřele doporučuju, krásně strávený večer i za tu cenu. (V Kralupech za 165Kč)

Včera úplně večer jsme se s Xetem dohodli, že půjdeme na Grunex Lanku a uděláme Vám malý report pod hlavičku Time2LoL. Jestli se mi povede, tak napíšu něco i přímo z místa akce =). Počasí vypadá dobře, takže nasnídat a hurá do Velkoměsta.

P.S. - Chystám Vám připravit video - Jak se dělá pořad Time2LoL .... měli byste o tom zájem?

Plný rozhvrh

Nepatřím mezi lidi, kteří mají plný rozvrh na den. Rád si nechávám volno pokud to jde. A nebo si neohraničím časově činnost. Nicméně pro dnešek to neplatí. Ještě sedím v Praze u Markéty v bytě. Zatímco se zcivilizovává, přemýšlím jak bude vypadat můj den a jásám, že Francie dala gól proti USA.

Přichází léto a ožívám, píšu si blog, jdeme dneska běhat, normálně bych byl celkem línej, ale takhle je tu osoba vedle mě, která běhat vůbec nechce takže mě to skvěle motivuje jít běhat. Jsem "svině" od přírody :D.

Dále oběd od maminy, cítím, že to bude bašta po tom běhu. Sraz s dlouho neviděnou kamarádkou, a pak jdeme na Avengeres do kina. Zatím si to každý chválil tak jsem sám zvědav.

Včerejší natáčení bylo divné, zaprvé dlouho trvalo než slečny ze simscast vyřkli 4souvislé věty bez chyby, takže se pořad posunul od 30 hodiny. Mezitím si zas lidi nadávali, že jsme horší než NOVA! Takový urážka. Moderoval jsem sám a je pravda, že je to celkem nepříjemný když jste zvyklí být ve dvojici. Nemáte se o koho opřít a v případě chyby jste tam sami a nikdo vás nevytáhne z kaše. Dále komentování solo je vyčerpávající, ale měl bych se připravit na další víkend, kdy mě to bude čekat skoro 24h v kuse.

Naše společná fotka před plesem, abyste věděli kdo je Markéta (pro fanoušky Time2LoL - slečna, která namlouvala text)

Čas u počítače skončil, čas vyrazit a něco dělat. Hezký den všem.

3.květen

Poslední příspěvek 4. října. Říkám si proč jsem přestal. Důvodů je hned několik

1) Přítelkyně
2) Škola
3) Natáčení pro Playzone


Nicméně rozhodl jsem se vrátit, nevím jak dlouho mi to vydrží, ale snad chvilku jo :). Budu sem dávat informace ze zákulísí Time2LoL různé reporty z akcí a taky něco z osobního života. Pokud máte zájem odebírejte =).

Aktuálně mi David (Xetai) napsal, že dneska nebude moct natáčet, takže sem zvědav jak zvládnu solo! Držte palce

Míru zdar !

La Praha

Okey obrovská změna jsou peníze, to co utratím za týden v Kralupech padne za dva dny v Praze, jídlo pití .....strip cluby znáte to. Jinak je to skvělý. Praha je jako každé velkoměsto živý organismus u kterého vždycky fungujou důležíté orgány. A vy jste jako spolknutá slina, proudíte mezi orgánama. Příjemný!

Vysokoškolský život, kapitola druhá, tuna možností, tuna lidí, kteří jsou kupodivu stejní jak vy. Volnost prostor, první dvě slova, co mě napadají takhle na začátku školy, netřeba zdůraznit, že během zkouškouvejch se to změní radikálně ^_^ . Další (ne)výhoda je, že chodím na stejnou školu jako "ségra" (alias osmiletá spolužačka) takže se bud vždycky něco dít, a když ne tak jsou tu milí spolustudenti (spoluopilci, nezbedníci).

Jedním dechem, když mě nikdo nebude delší dobu buzerovat a do něčeho nutit, tak to budou skvělý měsíce, snad roky  ^_^.

Žít pro žití

Šťastní můžou být jen jednoduchý lidé, už jsem se o tom zmínil v předchozím příspěvku SMYSL. Pořád na tom trvám. Teď si vemu, co vlastně stačí člověku, aby byl šťastný. Takže vždycky záleží na okolnostech. Když se něco stane někomu z rodiny, tak Vám ke štěstí stačí, aby byl v pořádku, abyste se cítil v klidu. Když se nic takového nestane, tak máme vyšší nároky. Chceme pro sebe to nejlepší. Ti, co jsou rádi ve vztahu, hledají lásku. Samotáří si hledí svého. Naplňujeme dny chtíčem. Chci si teď dát dobrý oběd, chci si teď zaběhat, chci teď šukat, chci spát, chci pařit, chci si vydělat peníze. Nonstop něco chceme, to se nezmění. Kdybychom nic nechtěli k čemu by to vlastně bylo.

Nechápu pořád, proč tu vlastně jsme, už jsem to řešil. Něco odkázat? Někam se posunout jako lidstvo?.... Řekl bych, že člověk je jednoduchý stvoření, který jen naplňuje své chtíče, když se mu je nepodaří naplnit, tak je smutný, naštvaný a dělá vše, aby je nakonec mohl naplnit. Jednoduché reakce, zamaskované přetvářkou, aby to nevypadalo blbě. Vážně jsme od opic posunutý jen kousek, kdy si uvědomujeme sami sebe, a tím víme, co chceme a děláme pro to ještě víc, víc. Uspokojujeme všechny signály, které nám tělo dává, zima, hlad, nuda, horko..... Vždyť to je vlastně jediný, co děláme. Uspokojujeme naše tělo. Jestli ne v přítomnosti, tak to připravujeme na budoucnost. Protože jsme nároční (ale pořád jednoduchý) a základní potřeby nám nestačí, chceme uspokojovat víc.

Jdu si dát polívku, mám hlad.

Život není pohádka

Byl jsem v šoku, na chvíli jsem se oprostil  z těla, zaskočen, zamrazen. Nebylo to bolestí, která mě pohltila, krví kterou jsem cítil v puse, ani tím, že mi vyletěli brýle od nosu, ale tím, že se něco podobného stalo. Nemohl jsem tomu uvěřit, nenadechl jsem se a už jsem nic neviděl. Strach ve mně vyvolal obranné reflexy, jedinou možnost, která mi zůstala. Mozek vyslal pokyny k jediné části těla, která by mohla zahnat hrozbu, opakovaně, znova, znova, bez výsledku. Připadal jsem si jako hrad, který je obléhán. Neustále bombardován ránami plnými hněvu a vzteku. Věčnost, tak mi to připadalo. Nekonečná smyčka ran a nic nevidění, přece jen krýt si obličej byla priorita. Skrčen v rohu, bezmocný, nevinný. Takhle to přece nejde, mysl říkala vzchop se. Povedlo se, díky ochrance, která odtáhla obléhací stroj na chvíli pryč. Chvilka, kterou jsem potřeboval, už mě nezaskočí. Adrenalin ze mě teče, vím jak udeřit, vím, že to bude rána, kterou jsem dusil v sobě nejen ten večer, ale 17 let. Celé tělo v pozoru, chce odplatu, bylo napadeno, bezdůvodně.

Leč dychtivý a běsnivý jsem byl, ochranka mi mou odplatu nedovolila. Rozum a strach byly pořád na místě rvát se s ochrankou a ještě se pustit do nepřítele, který mě tak snadno přemohl? Adrenalin odplouvá, vztek stoupá. Hněv, který ve mně rostl, jako marihuana pod UV zářením, nenašel svého vylití. Víc bolestí působila neschopnost "vyjádřit" svůj názor, než roztržený ret. Vážně se tohle stalo? Ptám se sám sebe a chuť železa v puse mi to potvrzuje. Usilovně přemýšlím, kde jsem udělal chybu, co jsem udělal špatně. Překvapil mě. Pouhý moment překvapení a dobře mířená rána mu stačila k tomu, abych se dostal do ponižující situace. Jen kdybych to očekával, proč jsem si myslel, že k něčemu takovému nemůže dojít, ne v téhle společnosti, za takových podmínek. Zmylíl jsem se. Neotřásl jen mým tělem, ale i mou představou o světě, o lidech a mých myšlenkách. Probudil mě. Mám mu snad poděkovat, že mi dal do nosu?

Asi ano, protože život není pohádka.

Present future

Oči prozrazují hodně

Přítomná budoucnost. Je večer, hodina po půlnoci a ulehám do postele. Než se mi podaří usnout, tak si zrekapituluji, co se toho dne událo. Jsou části dne, které si nevybavím, části dne, které nezapomenu. Ukládáme si do mysli, všechny vzpomínky, které nás ovlivňují. Všechno, co se lišilo od normálu. To je jediný, co nám z toho dne zůstalo. Minulost je mocná, formuje nás, jací jsme, v přítomnosti. Přeji si, abych ten den strávil tak, aby nezůstal zapomenut v mé mysli uložen jako 7013. den v životě. Minulost, není to, co znova prožijeme, takže na ní můžeme leda tak vzpomínat, takže směřujeme všechnu sílu do přítomnosti a budoucnosti. Dovolím si uvést příklad.

Dostanu oběd - americké brambory s karbanátkem. Býval jsem zvyklý sníst všechny brambory a pak se pustit do masa. Proč? Abych si vše nechal v jednu chvíli, do budoucna, abych si to mohl užít. Teď se na to dívám jinak, teď si to sním smíšeně, užiji si to průběžně, nevím jestli je to tím, že člověk dospívá, nebo tím, že se mu změnil pohled na svět. Protože i když si to nechám do budoucna, tak přijde chvíle, kdy to jídlo "padne". Jediná výhoda je, že se celou dobu těším, až to maso sním. (brambory i maso jsou metafory)
A tím neříkám, serme na budoucnost, žijme teď. Jen si užijme, když si můžeme zrovna užít přítomnost, nebo upadne do minulosti a bude se na ní jen vzpomínat.

Velkou část přítomnosti věnujeme přípravě na budoucnost. Směšný, žijeme pro další dny :D. Achjo, je to tak, jak jinak. Kdyby nebyl čas, kdyby bylo všechno přítomný, oddechl bych si.

Všechno je o budoucnosti, co je smyslem života? (strašně filozofická otázka :P) Zajistit budoucnost dětem ? Udělat něco pro lidstvo? Nebo si prožít svůj život, jak jen nejlíp** to umíme.

** nejlíp neznamená nejlíp obecně, ale nejlépe vzhledem k naší nátuře a požadavkům

Smysl

Dlouho jsem nenapsal, dlouho jsem přemýšlel. Jaký má vlastně smysl psát blog? Ne, že bych si tuhle otázku nekladl předtím, ale položím si jí znova. Většina lidí to nečte, pár kamarádu ukáže rádoby zájem. Tohle všechno si říkám a pak si projedu rukou přes bradku a pochopím to. Píšu, abych to ze sebe vychrlil, nepíšu to pro vás, píšu si tu pro sebe. O tom je blog, vytvořit si vlastní atmosféru z vlastních myšlenek a příběhů. Kolik lidí to sleduje je vedlejší.

to dole je vodka

 

Přespávám v Praze, pryč z  Kralup a jeho nástrah z okolí. Piju si kolu, sám v bytě, cígo v puse a přemýšlím si pro sebe.

Život ve velkoměstě, aktivní, bez času přemýšlet. Úplně vidím, jak každý den ráno jdu do práce v davu a vracím se unaven se sílou zbylou maximálně na spánek a opět budíček. Říkám si jaký to má smysl? Zajistit si budoucnost jistě, ale obecně? Je to konzumování času, který nechceme jen tak nechat viset. Ženeme se dopředu, ukrajujeme každý ždibec pro náš prospěch. Chceme VÍC, VÍC, VŠEHO, HNED. Hektika.
Mimo práci věsíme hlavu, pláčeme, myslíme na své milované. Toužíme po nich, ale nikdo nám je nedá, každý je sobecký, nenechá si nic vzít, aníž by tím nezískal něco víc. Plyneme proudem času, přizpůsobujeme se, adaptujeme se. Necháme se unášet. Vyhovuje nám to. Málokdo se dokáže odprostit od toho, vystoupat na skálu a koukat na rozbouřené moře, a vtom vidět ten dav lidí, jak plyne s proudy. Jak jen přestupuje na jíný proud, který mu vyhovuje. Jsme limitovaní, šťastní můžou být jen jednoduchý lidi.

Nezbývá než sklopit hlavu a předstírat, že všechno je jak má být.......  zase

Superheroes jsou zpátky

Nic nedokáže pozvednout náladu jako stará partička, s kterou jste se bavili. Byli jste odloučeni kvůi různým důvodům a teď jste zase zpátky, užíváte si přítomnost každého z nich.

Jo, konečně jsem zpátky v kontaktu s klukama, s kterýma máme vybudovanou svou atmosféru a všem nám vyhovuje. Znáte to sami, v každé partičce se chováte jinak, každá parta má jinej vliv. V tomhle "pochcaným" počasí nezbývá nic jinýho než zůstat doma, sedět u PC, a večer jít bumbat. Sedět, jíst, užívat si momentální radosti a nad ničím nepřemýšlet. Relaxovat, nic neplánovat. Kdykoliv a cokoliv je naplánovaného, může být překaženo. A pro ty nás, kteří rádi plánujem, je to rána. Spontánost na všechny nezodpovědný lidi kolem s kterýma nejde nic domluvit. Sliby ztrácejí význam, leckdo něco někde slíbí a pak se na to vysere :).  Tak proč to kurva slibuju ? To o nás přece vypovídá jací jsme. Zdali se nám dá věřit, nebo jsme laxní ke všemu?

To mě dokáže vždycky naštvat, přemýšlet nad tím. Spíš mě štve, že nad tím vůbec přemýšlím. Proč se ten mozek nedá vypnout? Příjde mi, že všechno dělám pro to, abych se rozptýlil a nepřemýšlel - hraní, chlastaní, ven chození, práce. Nojo, troška emo nálady v tomhle počasí neuškodí, až výjde slunce, časy se změní. To znělo knižně :D bože.

Vždycky je na co se těšit. A vyplatí se na to počkat, přes ty dloooouhé nudnéééé deštivé dny.

Praha - město neměsto

Druhým dnem v Praze u Lukáše. Řešíme naše projekty, plánujeme. K dispozici je kamera, takže přináším první videoblog.

Večer párty u Bártovců (Lukáš Bárta, David Bárta) snad se konečně bude hrát ona písnička, která mě dostává! A ještě předtím focení bez úpravy.

Každej pátej hodí vtípeček: "To tričko máš obráceně ne? :D:D"

 

 

 

 Zejtra důležitý den, doufám, že se nám podaří získat posilu na naše plány :).

"Chybí mi" letní vedra.

Party HARD!

Yes, zapařil bych a to díky jediný písničce, kterou poslouchám dokola. Pumpuje do mě pařící náladu. Takže jen zmíním vliv hudby na náladu. Docela znamenitý.

V posledních dnech s Lukáš "exi" Bárta plánujem natáčení různých projektů a je až k nevíře, jak už jen plánování mě naplňuje a maximálně baví. Chtělo by to mít neomezené prostředky a MASTERPIECE by byl na světě, bohužel budeme se muset smířit s tím, co seženeme, ale i tak. Když se k nám přídá pár nadšenců, co od toho nečekaj prachy, tak to bude skvělý projekt! Jediný co mě mrzí, že jsem AŽ z Kralup, takže neustálé dojíždění do Prahy a zase zpátky - annoying, ale bude se muset zvyknout už jen kvůli vejšce. Naschvál ještě zdražej MHD, awesome. To mi ale nezabrání, že? Ohledně natáčení je těžký skloubit mé myšlenky s myšlenkami Lukáše, popřípadně dalších. Vždycky máme každý svůj pohled a když jsme dva, tak musíme dojít ke kompromisu. Naštěstí jsme na stejný vlně, tak nám to velký problém nedělá, jinak sháníme lidi, kteří si myslí, že umějí něco zahrát (scénky). A měly by proto nadšení!

Natáčení mě naplňuje. Každý máme něco takového, například kamarád (čti Tomáš Břinčil) honí vždycky když slyší Ubuntu a bratr relaxuje u klasický muziky. Každý máme něco a to bychom měli dělat jak jen nejvíc to jde, protože pak nás nemusí zajímat, pokud mě tahle nechce, tenhle sere, tamten obtěžuje :). Musíme si vždycky najít cestu jak se z toho vymotat, jak se vydat na svou cestu, kde my si určíme co jak bude. Nesmíme být limitováni ostatníma, zčásti ano, ale úplně ne.

Tudíž týden natáčení v Praze, odkaz na vzniklé projekty dodám :)

Blogování

Teprv druhej den a já si říkám, proč bloguju? K čemu to je. Taky v tom vidím jen lidi, kteří maj denodenně potřebu psát, co se jim stalo. To mi příjde osobní a nemusí to vědět všichni. Tak proč sis založil blog, ty šašku ?
Přesnou odpověď neznám, asi mám potřebu něco napsat, vypustit to z hlavy. Myslím si, že každej máme potřebu se někdy vylít. Podělit se o něco, sdílet něco. Nejsme stvořeni k tomu, abychom byli sami. To mě asi nutí psát.

Asi před týdnem jsem se vracel z nádraží domů a cestou mě zastavil divně vypadající pán, který držel v ruce knížky. Abych přeskočil dlouhou část, tak to byl mnich, který šíříl svou víru. Neodmítl jsem jeho nabídku si prohlédnout knížku a vyslechl jsem si, co mi chtěl sdělit. Pořád jsem názoru, že víra v něco je fanatismus, ale s jistýma věcma jsem souhlasil. Například reinkarnace duše atp. Dále mě pozval na oběd k nim do restaurace, a možná se mrknu do jejich chrámu, příjde mi to velice zajimavý. Takže si naplánuju trip do Prahy a zjistím více infa. Pro nás lidi, co strávíme celý dny u PC, TV a nic neděláním, je zajímavé jak žijí oni. Říkal, že přespávají v autě, chrámě a objíždí města v ČR, kde šířej svý náboženství. Šílený, ale jak jinak to maj dělat. Ten mnich (Hamsa Avatar), dal mi dost podnětů k zamyšlení.

V tomhle materialistickém světě je hodně věcí na zamyšlení, a musíme myslet pokud se nechceme stát stroji.

Amy Winehouse je tuhá, R.I.P.

Než něco načnu o smrti Amy Winehouse, známe zpěvačce, tak zmíním masakr, který se udál v Norsku při kterém zemřelo kolem 100 dětí. Takže taky R.I.P.

Amy Winehouse (AW) neznám moc, jedině od slyšení Možná mám v podvědomí její písničku, ale tím moje znalost o AW končí. Zpěvačka zemřela v 27 letech, nalezené tělo u ní doma. Kdyby o ní nebylo  známo, že ráda chlasta a něco si šňupne, tak by byl větší povyk ohledně příčiny úmrtí, takhle si každý řekne, feťačka, chcípla na předávkování nebo otravu alkoholem. 90% lidí nad tím mávne rukou, hodí jí do pytle "feťaci a ožralové" a neřeší. Proč taky vlastně, cizí život nezájem. Tím se řídíme, staráme se o sebe, bohužel AW nám teď poslouží jako příčina k debatě.  

" Scénka: Slečna stojí u baru a asi čeká na kamarádku, která příjde ze záchoda. My jakožto lovci si na ní děláme zálusk, ale nevíme jak začít, tak se přiblížíme, až si nás všimne, chvilku ticho a pak začnem: Wow, víš, že AW zemřela? "

Obdobná úmrtí nejsou v showbyznysu neobvyklá, proč tak často upadají do závislosti? Neomezený přístup, stres? Těžko na to odpovědět, přece jen to závisí na jedincích. Není to první ani poslední úmrtí tohoto rázu. Umírat podobně se bude vždycky.

Šel bych na pivo. =/

Náladajda

Možná jste rozluštili z nadpisu Nálada, možná i ne =O. Zmiňuju to, protože se o tom rozepíšu.

Všechno, ale všechno ovlivňuje nálada, až je hrozný kolik toho ovlivní. Už minimálně ovlivňuje jakým způsoben napíšu tenhle příspěvek, dále ovlivňuje jak ho příjmete. Asi budu mlýt známý dokola, ale někdy to chce připomenout.

 Pět odpoledne, nálada určuje, co budu dělat. Co si naplánuju. Zataženo, vnitřní klid mi přikazuje nic nedělat relaxovat. Možná to není vnitřní klid ale zbytek alkoholu ze včerejška. Nicméně když vám nic neschází, tak proč něco měnit. Tím se řídím, ale nezapomínám, že změny jsou třeba. Vždycky, v káždém stereotypu. Protože jinak po dlouhé době otevřete oči a řeknete si, co se událo za posledních pár týdnů/měsíců/roků a kdyby tam nebyly ty změny, tak se vám nic nevybaví.

Je zvlášní jak ruzní jedinci maj na nás různý vliv. Stačí i pouze vidět někoho "online" a hned se vám může, zlepšit a zhoršit nálada, abych nepsal obecně, tak taky to tak mám. Stačí když někoho vidím online a poskočí mi srdce (například když je mamka online na FB, tak se můžu posrat, protože může vidět fotky kde držím cígo, či podobné "nekalnosti") (zeleně = jen si dělám srandu) anebo někdo napíše a hned se cítim jinak. Jdu si s klukama popovídat na teamspeak (program na online komunikaci) a jako bych si dal dávku drogy, pozvednou mi náladu a zabiju čas a protáhnu si břišáky (tím jak se nasměju).

Půjdu si ven, nepůjdu. Bude s kým, nebude. Do práce? doma? Jop, to už si určím sám ovlivněn náladou ^^

Vždycky je něco poprví (platí i teď)

Abyste věděli koho kdyžtak zabít za ty kecy :D :)

 

První příspěvek, je možný, že na blogspotu nebudu nastálo, ale příspěvky zůstanou. Začnu si psát "bločíček", v kterým budu nejvíc brečet a říkat, co je špatně. Co si myslím, že je špatně.

Samozřejmě povím i něco o mně. Ale to nikoho nezajímá, mnohem zajímavější je když si někdo stěžuje. To jsou v pozoru všichni (....všichni i ten dole ^_^).  - červeně .. pokus o vtip, nemáte se tomu zasmát, jen vám to má připomenout, že se tady nachází vtip, aby vám neunikl.

Budu se snažit psát, co nejčastěji. Je to taková forma relaxace, kdy myšlenky, názory převedete na "papír", kde zůstanou.

Poslední odstavec ....=) Kritizujte, protože to umíme každej nejlíp:P Jo a češtinu nekritizujte, to mě nezajímá (i am pig).

absurdnost