Smysl

Dlouho jsem nenapsal, dlouho jsem přemýšlel. Jaký má vlastně smysl psát blog? Ne, že bych si tuhle otázku nekladl předtím, ale položím si jí znova. Většina lidí to nečte, pár kamarádu ukáže rádoby zájem. Tohle všechno si říkám a pak si projedu rukou přes bradku a pochopím to. Píšu, abych to ze sebe vychrlil, nepíšu to pro vás, píšu si tu pro sebe. O tom je blog, vytvořit si vlastní atmosféru z vlastních myšlenek a příběhů. Kolik lidí to sleduje je vedlejší.

to dole je vodka

 

Přespávám v Praze, pryč z  Kralup a jeho nástrah z okolí. Piju si kolu, sám v bytě, cígo v puse a přemýšlím si pro sebe.

Život ve velkoměstě, aktivní, bez času přemýšlet. Úplně vidím, jak každý den ráno jdu do práce v davu a vracím se unaven se sílou zbylou maximálně na spánek a opět budíček. Říkám si jaký to má smysl? Zajistit si budoucnost jistě, ale obecně? Je to konzumování času, který nechceme jen tak nechat viset. Ženeme se dopředu, ukrajujeme každý ždibec pro náš prospěch. Chceme VÍC, VÍC, VŠEHO, HNED. Hektika.
Mimo práci věsíme hlavu, pláčeme, myslíme na své milované. Toužíme po nich, ale nikdo nám je nedá, každý je sobecký, nenechá si nic vzít, aníž by tím nezískal něco víc. Plyneme proudem času, přizpůsobujeme se, adaptujeme se. Necháme se unášet. Vyhovuje nám to. Málokdo se dokáže odprostit od toho, vystoupat na skálu a koukat na rozbouřené moře, a vtom vidět ten dav lidí, jak plyne s proudy. Jak jen přestupuje na jíný proud, který mu vyhovuje. Jsme limitovaní, šťastní můžou být jen jednoduchý lidi.

Nezbývá než sklopit hlavu a předstírat, že všechno je jak má být.......  zase