Present future

Oči prozrazují hodně

Přítomná budoucnost. Je večer, hodina po půlnoci a ulehám do postele. Než se mi podaří usnout, tak si zrekapituluji, co se toho dne událo. Jsou části dne, které si nevybavím, části dne, které nezapomenu. Ukládáme si do mysli, všechny vzpomínky, které nás ovlivňují. Všechno, co se lišilo od normálu. To je jediný, co nám z toho dne zůstalo. Minulost je mocná, formuje nás, jací jsme, v přítomnosti. Přeji si, abych ten den strávil tak, aby nezůstal zapomenut v mé mysli uložen jako 7013. den v životě. Minulost, není to, co znova prožijeme, takže na ní můžeme leda tak vzpomínat, takže směřujeme všechnu sílu do přítomnosti a budoucnosti. Dovolím si uvést příklad.

Dostanu oběd - americké brambory s karbanátkem. Býval jsem zvyklý sníst všechny brambory a pak se pustit do masa. Proč? Abych si vše nechal v jednu chvíli, do budoucna, abych si to mohl užít. Teď se na to dívám jinak, teď si to sním smíšeně, užiji si to průběžně, nevím jestli je to tím, že člověk dospívá, nebo tím, že se mu změnil pohled na svět. Protože i když si to nechám do budoucna, tak přijde chvíle, kdy to jídlo "padne". Jediná výhoda je, že se celou dobu těším, až to maso sním. (brambory i maso jsou metafory)
A tím neříkám, serme na budoucnost, žijme teď. Jen si užijme, když si můžeme zrovna užít přítomnost, nebo upadne do minulosti a bude se na ní jen vzpomínat.

Velkou část přítomnosti věnujeme přípravě na budoucnost. Směšný, žijeme pro další dny :D. Achjo, je to tak, jak jinak. Kdyby nebyl čas, kdyby bylo všechno přítomný, oddechl bych si.

Všechno je o budoucnosti, co je smyslem života? (strašně filozofická otázka :P) Zajistit budoucnost dětem ? Udělat něco pro lidstvo? Nebo si prožít svůj život, jak jen nejlíp** to umíme.

** nejlíp neznamená nejlíp obecně, ale nejlépe vzhledem k naší nátuře a požadavkům