Sten

Abych si oddychl od dění ve světě, toho co se děje doma na scéně ve hře a všude prostě, tak si čas od času píšu. No a doufám, že to není žádný brak, pár lidí si to přečetlo a líbilo, co na to řeknete vy?

Úvod

Jakoby celá nemocnice byla potichu, kluk, kterého sem přivezli dojímá každého. Nebo za to může jeho rodina, která sedí v slzách poblíž jeho lůžka. Člověk, který nemluví, nehýbe se, jakoby nežil, pravil jeden, nevzpomenu si jaký, moudrý člověk. Je podivné jak takové nic nedělání může vyvolat tolik rozruchu. Pasivní smutek, pláč, bezmocnost a sebeobviňování pohlcuje každého člena rodiny, až na malého Joshua, který této situaci nerozumí. "Proč tam tak sedí a truchlí?" Ptám se sebe, ale nemůžu na to přijít do chvíle, než uvidím kluka, který leží v posteli. Jsem to já. "Panebože" Vykřikuji do vzduchu, ale nejsem slyšen, pravděpodobně ani spatřen, žádná reakce, hrobové ticho, přerušování popotahováním zůstává pořád. "Mami, tati, no tak. Jsem v pořádku, Lízo, Joshua koukejte na mě. Odpovídejte někdo, prosím!" Lomcuju s nimi, nepohybují se, křičím, hulákám, dělám bordel, nic. Jsem pro ně duch doslova. Vysílen sedám a přemýšlím, co se to děje. Vybavuji si všechno. Stojím na mostě, a skáču z něj. Pak už nic. Sám sebe se ptám, proč jsem to dělal? V tom si uvědomím, že jsem se neměl ptát. Miluju jí pořád, miluje ona mě?. Proč tu není s mou rodinou? Caitlyn, ach má Caitlyn, k čemu si mě dohnala. NEEEEEEEEEEE. Myslel jsem si, že bude všemu konec, že na ní nebudu muset myslet. Na její heboučkou kůži, její úsměv, který by donutil vyměknout i hrobníka. Její hlas, jenž umí tlumit veškerou bolest. A jako naschvál, teď nemůžu nic. Snad za trest musím koukat na mojí rodinu, která trpí, brečí, ale Caitlyn, má láska nikde.

Scéna 1

"Božíčku, ne prosím, ať to není pravda, snad se ne......."Hystericky ze sebe vybrečí mladá Caitlyn. Musím tam být, musím, určitě se probudí. Rozrušená holčina nastupuje do autobusu, a po pár minutách vystupuje u městské nemocnice. Najit Stena už není pro ní problém, ten mohutný cit jí tam zanáší. Vtrhá do místnosti, a propadá pláči stejně jak členové jeho rodiny. „Proč si to dělal?" láme ze sebe v potoku slz a se zúženým hrdlem. Sten ochromen, že pro něj jeho láska brečí, propadá ve svůj tichý pláč. "Co jsem to udělal .."

"Pojď k nám" pověděl otec Stena Caitlyn, a nabídl jí náruč. Celá rozrušená neváhala a schovala se do náruče, ale začala truchlit více. „Tohle je nefér" vybrečela ze sebe. "Proč, proč to udělal? ani nevěděl, že ho miluji" Když Sten uviděl, že se mu hroutí jeho láska smutkem, nezuřil, nevyváděl, neproklínal se. V klidu potlačil jednu obrovskou slzu naplněnou láskou, kterou cítil ke Caitlyn. Sklopil hlavu a začal se modlit, aby se vrátil zpátky. "Takhle to nejde" pravila sama sobě Caitlyn, protože kdyby to řekla nahlas, tak by se o ní začali obávat. V tichosti se zvedla a opustila místnost, nevšimli si toho ani rodiče, ani Sten, který se usilovně snažil probudit.

 Doktor, který vešel do místnosti apeloval na rodiče, ať si jdou odpočinout. „Tím, že tu promarníte svůj život u jeho postele mu nepomůžete, jděte se vyspat a vraťte se zítra." Jakoby mluvil do prázdna. I kdyby začali trhat jednoho člena rodiny po druhém, nepohnulo by to s nimi. Než mohl doktor začít přemlouvat rodiče podruhé, zapípal mu pohotovostní pager. V klidné atmosféře to udělalo veliký rozruch a získalo si to pozornost všech lidí v pokoji, až na oba Steny. "Promiňte, musím na chirurgii, pravděpodobně přivezli někoho s vážným úrazem." obeznámil doktor rodinu Staywoodových a vyběhl z místnosti. Rodina se opět vrátila zpět do tranzu.

Stenovi už docházeli všechny síly, místnost se mu začínala rozostřovat, zdálo se mu, že se začal zpomalovat i čas. Měl pocit jakoby mu duše unikala ven z těla, říkal si, co se to děje, nemohl se hýbat, nemohl nic. Ve stejnou chvíli do místnosti přišla, spíše připlula skrz dveře, Caitlyn. Viděla rodinu jak sedí kolem postele, viděla Stena jak leží v posteli, ale i Stena, který seděl a vyzařovala z něj energie, která se vypařovala pryč z těla. Na krátkou chviličku se jim střetli pohledy. Sten, který se nemohl hýbat, zmrznul i vevnitř. Caitlyn překvapená, že vidí dva Steny, ztratila dech, dokázala ze sebe vyhrknout slabě: "Stene....", ale Sten už zmizel.

"Jacobe, pane Bože, Stene, slyšíš nás? Můj bože to je zázrak!" vykřikla ze sebe Evelynn, matka Stena. Sten pokýval hlavou a začal brečet. „Spolu s ním se rozbrečela celá rodina a společně se objali. „Když se pustili, tak zůstal brečet pouze Sten, ještě silněji než předtím. „Copak se děje Stene?" zeptala se Evelyn svého syna a pohladila ho po vlasech". Syn s roztřeseným hlasem odpověděl: "Caitlyn je mrtvá".

Scéna 2 

"Panebože, co to udělal? Snad ne kvůli mně!“ reagovala zaskočeně Caitlyn, poté co obdržela telefonát od zoufalých rodičů Stena. "Mohla, mohla byste se stavit Caitlyn?" zeptala se matka se zoufalou nadějí ve hlase, že to pomůže jejímu synovi. „Omlouvám se, ale jsem mimo město, stavila bych se, ale teď bohužel nemůžu" zalhala bezcitně 19letá vysokoškolačka, protože věděla, že ho nenavštíví. Sice jí bolela ztráta kamaráda, ale v skrytu duše si sobecky oddychla, že ho nebude muset "odpálkovat". Sten jí vyznal lásku přibližně před týdnem a Caitlyn nevěděla jak odpovědět, protože se nechtěla dostat do trapné pozice a utěšovat ho. „Kdo není milován, není postrádán" pronesl sám sobě Sten, který si podle telefonátu matky uvědomil, jak to u Caitlyn měl.

....... o dva měsíce později........

"Ihned sežeňte AB, rychle! Pokud do 10min neseženeme dárce, tak vykrvácí" křičel za běhu doktor, kterému sanitáři přivezly mladou dívku sraženou autem.

....... o 9 minut později...........

"Doktore máme dárce!" zakřičela na celý operační sál sestřička. „Tak co tam čekáte! Okamžitě ho sem přivezte!" odvětil doktor. „Ale dárce byl na odběrech a je HIV pozitivní." pravila sestřička a čekala na reakci doktora, který na chvíli zaváhal. "Tak jak doktore? Mám ho přivést?" spěchala sestřička. „Alexi, dochází nám čas, respektive jemu! „přidal se kolega doktor a drknul do Alexe.

"Ach ne!" co se mi to stalo? Jak se bude cítit mamka, až to zjistí?!" pronesla Caitlyn, která viděla samu sebe na sále. „Bude u tebe sedět a brečet dokud se nepohneš, nebo jí nevykážou." prohlásil klučičí hlas za zády Caitlyn. Caitlyn s sebou prudce trhla a kdyby byla živá tak by srazila dva doktory." Stene"!! Panebože, co se to děje? Co tu děláš?!“ "Co tu dělám? Od té doby, co jsem v téhle podobě, tak tě sleduju. Snažil jsem se skočit pod ten bus, strčit tě, ale nepomohlo to, nic se nestalo. reagoval Sten na otázky Caitlyn. „Proč mě sleduješ?" pokračovala navztekaná a překvapená Caitlyn. Bylo divné, že se zrovna v téhle situaci zajímala o tuhle malichernost. „Protože tě miluji." odpověděl Sten, který na ní nemohl přestat myslet i když nepřišla když skočil z mostu. „Bože Stene, neříkej, že si skákal kvůli mně!" ohnala se Caitlyn po Stenovi, který byl značně šokován její reakcí. „Skákal, chtěl jsem přestat na tebe myslet a ukončit to trápení.“ „A, že sis pomohl" odpověděla silně netaktně Caitlyn, čímž vzbudila v Stenovi obrovský vztek. Dva měsíce na ní koukal, byl s ní, zbožňoval každý pohyb a teď se cítil usazen do Země. Začala se v něm shromažďovat bolest, kterou cítil z neopětované lásky, smutek, který prožila celá jeho rodina, lítost z činu, který spáchal. Přál si všechno vrátit, zpět tak jak tomu bylo před dvěma měsíci. Neobětovat svůj život pro někoho, kdo si toho neváží a nezaslouží! Vrátit to, co vzal rodičům. Obejmout bratra, dát pusu Líze......

"Sháněl jste číslo na Staywoodovi?" ptal se asistent doktora. „Ano „odvětil doktor s úsměvem na tváři. "773 665 221" nadiktoval asistent.

"Paní Staywoodová? „ zeptal se doktor "Ano u telefonu „ odpověděla matka "Váš syn se probudil „ dodal doktor.

.........o pár měsíců později rodina Staywoodových slaví společně Vánoce a po událostech předešlých zbyly pouze jizvy na těle a v srdci.

Scéna 3

"Sháněl jste číslo na Staywoodovi?" ptal se asistent doktora. „Ano „odvětil doktor s úsměvem na tváři. "773 665 221" nadiktoval asistent.

"Paní Staywoodová? „ zeptal se doktor "Ano u telefonu „ odpověděla matka "Váš syn se probudil „ dodal doktor.

V nemocnici: „Ach Stene, ty ses probudil" míří Evelynn svá slova ke Stenovy, který leží v posteli. Stenovi přijde divné, že jeho matka vypadá starší, než si jí pamatuje, ale ještě podivnější mu přijde osoba po levici jeho matky, mladá pěkná slečna, kdo to je? „Lízo, prosím tě skoč pro doktora chci se ho na něco zeptat „spravila Evelynn na svojí dceru. „To je moje sestra! Bože, jak to, že je dospělá? Kolik let uplynulo?!" se promítá Stenovi v hlavě. „Stene broučku, slyšíš mě?" táže se Evelynn a předklání se  blíže k posteli. „Ano, slyším mami" odpovídá Sten. „Steníku, slyšíš? Slyšíš-li mě udělej něco" pokračuje mamka. „Vždyť říkám, že tě slyším!" odpovídá už poněkud naštvaně Sten. Evelynn už ani nezačnou stékat slzy, i když jí její syn neodpovídá, po patnácti letech věčného čekání je navyklá, vzdala se všech šancí. „Paní Staywoodová? volala jste mě?" táže se vstoupivší doktor. „Ach ano doktore Jenkinsi. Chtěla jsem se zeptat jaká je šance? „Upřímně paní Staywoodová se obávám, že prach mizerná. Sice váš syn otevřel oči a podle superuber přístroje detekujeme činnost mozku, ale jeho svaly a většina mozkových buněk je ochablých natolik, že jsou téměř mrtvé." zhasil doktor všechny Evelynny modlitby. "MAMI, DOKTORE, KURVA JÁ JSEM TADY!!!! křičel z plných plic Sten, bohužel aniž by byl schopný otevřít pusu a vydat hlasivku.

Závěr

Stenovi buší srdce, fouká silný vítr, který mu dělá větší potíže než by měl. Stěží udržuje balanc těla. Málem by spadl. Uvědomuje si, co mu proběhlo hlavou, rychle se chytá zábradlí, slézá níž do bezpečí, zpátky za rodinou, daleko od tohodle místa, pryč z mostu.